Letopisy dračí říše
Příběh ostrova Un Andar
Prolog
Píše se rok 356, královští synové již pochovali své otce. Král Manorin a Asor zahynuli v bitvě u Heranäë heroa, král Arman zemřel při lovu na Jakora Velkého a král Selidon ještě žije, ale předal Na-danský trůn svému synu Kituovi. Na Eo-danský trůn nastopil Laovat, na Alo-monském trůnu sedí král Tarman a Elo-monský trůn patří králi Aromalovi. Jejich vláda je dobrá, ale občas se musí poradit s bývalým králem Selidonem.
1. kapitola
Starý muž
a ostrově Afidin se objevil starý muž z ostrova Un Andar, začaroval stráže a nechal se vpustit do Naodanského hradu. Vysvětlil králům, že se před branou shromažďují Sardové v čele s Aonsonem. Sardové vypadali jako opice. Měli velké tlapy a hlavu překrytou dlouhou černou kápí. Slepá stvoření s velmi dobrým sluchem. Králové se zalekli a Laovat promluvil: ,,Toho Aonsona přeci naši otcové zabili a my se s ním máme utkat znovu? Kituo dojdi pro svého otce, ať nám poradí.“ Selidon pohlédl z okna a řekl: ,,Ano, je to Aonson." Starý muž, když se dohadovali, nastavil Selidonovi dýku na krk. ,,Otče," zavolal Kitua. Muž ustupoval směrem ke dveřím se slovy: ,, Odevzdejte Naodanský hrad nebo to Selidon nepřežije." Selidon však nechtěl, aby hrad odevzdali. Nejvyšší vládce ozářil starého muže a osvobodil Selidona. Starý muž byl zajat a uvrhnut do vězení a měl být za tři dny popraven. Ve vězení mu podávali pouze chléb a vodu. Den před popravou najednou zmizel. Mezitím se vedla válka u hlavní brány. Vládci šli také do války, zaveleli lučištníkům ať střílí na Aonsona. Když vysřelili, všechny šípy proletěli Aonsonem, ale neublížili mu. Udivení vojáci začali střílet po Sardech o to ustilovněji a Aonson zmizel. Bojovníci měli radost, když se Sardové rozutekli. Avšak Aonson se zjevil, křičel do hradu: ,,Nezničíte-li Oheň země, zemřete a s vámi celý Afidin, Un Andar i Amar!“ a zmizel. Králové přemýšleli nad tímto vzkazem a nad tím, co je Oheň země. Sluhové šli podat zajatci jídlo, ale nikoho nenašli.
2. kapitola
Zatčení
itua, velitel stráží začal projednávat, kdo měl hlídku. Hlídka se přiznala, byla postavena před Kituu a sněm starších, ale řekla na obhajobu: ,,Pevně jsme hlídali, ale on zmizel.” Král Kitua je potrestal čtrnáctidení prací bez mzdy. Hlídka poslušně pracovala a dávala si pozor, aby se nic nedělo. Tarman, velitel vyzvědačů poslal své draky na ostrov Un Andar, aby našli Aonsona i toho starce. Zatím se Sardové potulovali volně po zemi a kudy prošli zanechávali za sebou zplundrovaná a vypálená města. Po pěti dnech Tarmanovi draci vyslali posla, aby král věděl, jak jsou na tom. Vzkaz zněl takto ,,Hledáme, ale nikoho nenacházíme. Prohledali jsme zemi od Aravarského moře přes Kaldonský les až po horu Silisman. Čekáme na tebe na úpatí Silismanu.'' Jakmile posel dorazil, král se vypravil na cestu s další družinou a za dva dny přišli na úpatí Silismanu. Přesně to Sar Sadon potřeboval, dříve proměněn ve starého muže, ale nyní vede celou armádu Sardů, posílenou armádou pána Aonsona. Celá tato velká armáda byla připravena zaútočit na Naodanský hrad. Bitva trvala asi sedm dní. Sar Sadon nechal zatknout krále Kituu a Laovata a odvlekl je na svůj temný hrad na ostrově Un Andar. Král Aromal stihl uniknout, proto ho nezatkli. Nemohl se ale skrývat pořád, musel se starat o zemi. Na temném hradě nechal přivázat Sar Sadon Kituu a Laovata ke kůlu ve vězení. Strážci ohlásili: ,,Přichází největší a nejvznešenější samozvaný císař Sar Sadon.” Sar Sadon se přišel přesvědčit, zda je vše v pořádku. Bylo, strážci si dávali pozor, jinak by přišli o hlavu. Objevil se ale někdo, s kým nepočítal ani Sar Sadon. Eroil se náhodou dozvěděl o královském zatčení a okamžitě osedlal draka. Jakmile mohl, vyrazil na cestu. Draka nechal asi dvacet metrů od vchodu do hradu a sám se nepozorovaně vplížil dovnitř. Uvnitř hrad vypadal, jako kdyby tam nikdo více jak sto let nežil. Zdi byly černé, plné pavučin a bez oken. Na každém kroku byla ale zavěšena pochodeň. Eroil došel až k zavřeným dveřím nad kterými byl nápis: ,,Kdo přišel v poutech, nevyjde na světlo.” Eroil usoudil, že to asi bude vězení. V ten okamžik přicházela ke dveřím horda Sardů. Eroil se schoval za roh a čekal až přejdou. Vešli za dveře, ale dva se postavili jako stráž, aby se tam, ani ven nikdo nedostal. Zabouchli se za nimi velké dubové dveře. Eroil se připlížil pomalu ke strážím a zabil je. Protože ovládal magii, nebylo pro něho těžké projít zavřenými dveřmi. Nikdo si ho nevšiml. Procházel úzkou chodbou, která se stáčela za roh. Zahlédl dveře a u nich další stráže. Bez jakéhokoli povšimnutí se k nim přiblížil. Znovu musel zabíjet. Dveře se otevřely a vyšli dva Sardové s vězni. Mrtvé stráže upoutali pozornost Sardů a Eroil je propíchl dračím mečem. Přesekl králům pouta a společně utekli zpět na ostrov Afidin.
3. kapitola
Pronásledování
ar Sadon se rozzuřil. Předvolal si živé stráže a řekl:,, Jak vás mohl Eroil takto oklamat. Neslýchané. Obyčejný člověk. S vámi je konec. Dám vás katům. Odveďte je a jejich hlavy napíchněte na kůly, ať každý vidí, čeho jsem schopen, když mě neuposlechnou." Sar Sadon se uklidnil teprve, když viděl jejich hlavy na kůlech. Poté promluvil ke své armádě:,, Zajatci unikli. Eroil je osvobodil. Nyní je naše šance na získání ostrova Afidin nulová." Nařídil svým rádcům, aby pět armád poslali na jih ostrova nalezli v bludišti Oheň země dříve než Eroil. Svému nejlepšímu čaroději nařídil, aby pronásledoval Eroila a zabil ho při první šanci. Mezitím se na ostrově Afidin králové ujali vlády. Eroil prohledal knihovnu, aby našel nějaké zprávy o Ohni země. Prolistoval snad sto knih, až v jedné našel to, co potřeboval. V té knize se psalo, že Oheň země by měl být v bludišti Králů. Toto bludiště je na jihu ostrova Un Andar. Eroil byl v té knihovně sám. Byla to vynikající šance, aby ho čaroděj zabil. Vzal na sebe podobu Naodanského vojáka a vešel do knihovny. Eroil však prohléhl jeho léčku a započal souboj magických sil. Nejprve se ho čaroděj pokusil zabít bleskem, ale Eroil před sebe postavil zeď z knih. Eroil čaroděje zvedl do výšky a odhodil ho na protější stěnu. Takovou potupu čaroděj netrpěl, snažil se Eroila vyhodit oknem knihovny. Eroil obrátil kouzlo proti němu a čaroděj vypadl z okna sám. Eroil si oddechl, byl úplně vyčerpaný. Došlo mu, že ho chce Sar Sadon zabít. Druhý den Eroil osedlal draka a vypravil se na ostrov Un Andar do bludiště Králů.
4.kapitola
Bludiště králů
ludiště králů bylo celé postaveno z bílého kamene. Mělo velké zdi a zabíralo plochu celého jihu ostrova. Eroil přistál blízko brány do bludiště. Před ním se tyčila brána asi pět metrů vysoká a dva široká. Brána z dubového dřeva a na ní lví hlava s kruhem. Eroil zaklepal, ačkoli bylo hodně nepravděpodobné, že by za branou někdo byl. Brána se sama otevřela. Eroil vstoupil do bludiště a brána se za ním zavřela. Sardové již byli v bludišti, a když slyšeli, jak se brána zabouchla, pochopili, že se jejich největší protivník přiblížil. Sardové se schovali, aby je Eroil neviděl a čekali. Eroil se zatím procházel v bludišti. Na zdech visely obrazy všech Un Andarských králů. U hlavní brány byl zobrazen poslední Un Andarský král - král Adam VII. a jeho syn Daniel V., který na trůn ovšem nenastoupil, protože byl zabit při útoku Temného pána. Bludiště nemělo střechu, proto Eroilův drak Eroneli mohl Eroila sledovat z výšky. V Bludišti králů bylo i několik pastí, které mohly člověka zmrzačit, nebo i zabít. Eroil procházel bludištěm a najednou se před ním otevřela země a začaly z ní šlehat plameny. Eroil nevěděl co udělat. Země se otevřela i za ním. Byl obklíčen. Před ním ze svých úkrytů začali vylézat Sardové. Eroil proti nim vyslal elektrizující kouzlo, avšak jeden šíp ho zasáhl do ramene. Šíp mu probodl rameno skrz naskrz. Druhý ho škrábl do nohy. Eroil padl na kolena. Nemohl pokračovat ve svém poslání. Vyslal ještě proti Sardům poslední kouzlo, po kterém upadl do bezvědomí. Když se probudil nacházel se v malé prosté chatrči. Ležel na posteli z cedrového dřeva. Chtěl se posadit, ale nedokázal pohnout rukou, aby se nadzvedl. Pohlédl na rameno a měl ho obvázané. Na druhém konci místnosti byl stůl, u kterého seděl nějaký mladík a zakresloval na pergamen. Všiml si, že se Eroil probudil, přišel k němu a řekl: ,,Vidím pane, že jsi vzhůru, spal jsi celý den a jistě jsi vyhladovělý. Mé jméno je Lotnar. Lež klidně a já ti přinesu jídlo." Lotnar odešel do vedlejší místnosti a přinesl misku s ovesnou kaší. Eroil ji snědl a usnul. Když se probudil, mohl se již posadit. Lotnar zatím přinesl jídlo a požádal Eroila, zda by ho naučil číst a psát. Eroil souhlasil a po snídani začali s výukou. Eroil zůstal u Lotnara než se uzdravil. Než odešel, zeptal se Lotnara, jestli by nechtěl jít s ním za jeho posláním. Lotnar souhlasil a vydali se spolu na cestu. Eroil vyšel před chatrč, kde na něj čekal jeho drak Eroneli. Jejich první cesta vedla zpět do Bludiště králů, aby našli Oheň země. V bludišti již nebyl ani jeden Sard, ale pouze několik spálených míst. Eroil prošel za pomoci Lotnara přes všechny nástrahy, až k velké míse s Ohněm země. Oheň země byl umístěn v malé místnosti se stropem. Na zdi visel obraz prvního Un Andarského krále Jana. Vedle obrazu visely na jediném černém kameni v celém bludišti přesípací hodiny, vedle kterých byla dřevěná tabulka se jménem. Zrovna na tabulce bylo jméno: Ilosa Briszaramä. (v překladu to znamená: Matouš Bratr hvězd.) Dosypal se poslední trošek písku, hodiny se obrátili a na tabulce se objevilo nové jméno: Dirn Dorinolotnar ( v překladu znamená: Longin Dravý bojovník). Eroil ani Lotnar nechápali k čemu tam jsou přesýpací hodiny s tabulkou. Lotnar si s sebou přinesl džbán s vodou na zničení ohně, ale sotva se přiblížil k Ohni země, voda začala hořet. Lotnar musel upustit džbán, jinak by si spálil prsty. Eroila napadlo, že ho odnese a vhodí do řeky. Našel suchý klacek a zkoušel ho zapálit. Klacek ani nevzplál. Eroil i Lotnar tedy odešli z bludiště bez nápadu na zničení Ohně země.
5.kapitola
Návrat na Afidin
roil koupil Lotnarovi koně, aby nemusel chodit pěšky. Přišli do jedné vesnice, kde se právě konal pohřeb jednoho vesničana, který se jmenoval Ilosa Briszaramä. Eroil si vzpoměl na dřevěnou tabulku v bludišti Králů. Řekl Lotnarovi: ,,Vzpomínáš si na dřevěnou tabulku. Na té taky bylo jméno tohoto člověka." Eroil s Lotnarem šli do taverny, kde přemýšleli nad přesýpacími hodinami. Lotnar pochopil symboliku hodin. ,,Tyto hodiny symbolizují čas než člověk, který je na tabulce zemře." Eroil si vzpoměl na Aonsonův vzkaz: ,,Nezníčíte-li Oheň země, zemřete a s vámi celý Afidin, Un Andar i Amar!" a řekl: ,, Já jsem šel do bludiště až z ostrova Afidin, abych zničil Oheň země. A přitom až teď jsem pochopil, jak to Aonson myslel. Všichni musíme zemřít a s tím, že s námi zaniknou všechny ostrovy, to myslel tak, že chystá největší bitvu, jakou svět nezažil. Musíme rychle na ostrov Afidin a varovat krále." Odešli z hospody a zamířili do přístavu. Jejich cesta vedla přes les. V lese je sledovala jedna postava, byla zahalena v černé kápi se šípem nataženým v luku. Připlížila se za Eroila, kopla ho do zad a přiložila dýku Lotnarovi na krk. Eroil upadl na záda, ale protože byl mrštný, rychle se postavil a tasil meč. Postava na něj kývla, aby meč zahodil a přitlačila Lotnarovi dýku silněji. Eroil meč zahodil, protože nechtěl ztratit přítele. Postava se zeptala, kdo jsou a co tu dělají. Eroil jí nejdřív nechtěl nic prozradit. Později si to však rozmyslel a řekl jí všechno, co mohl. Postava jim ukázala, aby byli potichu a následovali ji. Dovedla je do malé chalupy uprostřed lesa. Když byli uvnitř postava si sundala kápi. Byla to mladá dívka. ,,Mé jméno je Ejtari a kdo jste vy?" ,,Já jsem Eroil a to je Lotnar. Potřebujeme se rychle dostat do přístavu." Ejtari odpověděla:,, Znám tento les dobře mohu vás tudy provést, ale mám jednu podnínku. Ukáži vám cestu, když mě vezmete s sebou." Eroil souhlasil a zavolal Eroneliho a řekl mu, aby letěl zpět na ostrov Afidin a varoval krále. Ejtari je vedla přes les směrem k přístavu, kde si najali loď a odpluli na ostrov Afidin. Eroil Lotnara učil nějaká základní bojová kouzla. Nejdříve se Lotnar naučil vyslat blesk. Lotnar musel pozvednout ruce, v duchu říci: ,,aransa" a poté: ,,rahon". Toto kouzlo se Lotnar naučil velmi rychle. Jako další kouzlo bylo vyslání ohně. I toto kouzlo bylo pro Lotnara snadné. Eroneli mezitím varoval krále před válkou, která hrozí Afidinu. Po vyřízení zprávy odlétl na sever. Králové schromáždili veškerá vojska (asi tísíc mužů) a čekali na útok. Když dopluli i Eroil, Lotnar a Ejtari na Afidin, co nejrychleji se dostali do Naodanu. Ejtari se naučila s lukem a vedla lukostřelce.
6.kapitola
Bitva
večeru toho dne byla na obzoru spatřena nepřátelská hlídka. Stráže na hradbách byly posíleny na dvojnásobek. V noci byl klid, ale za úsvitu se nepřátelská armáda sešikovala a zaútočila. V čele jel na černém koni sám Sar Sadon, vedle něho jeho nejvěrnější bojovníci, za ním šli pěší vojáci, dále lukostřelci a kušníci, za nimi jelo několik jízdních oddílů temných bojovníků a nakonec skalní obři táhli obléhací stroje. Sar Sadon zavelel k ostřelování hradeb. Skalní obři nabili balisty a zničili část hradeb. Naodanští lučištníci je zasypávali šípy, ale ani jeden obr nepadl. Lotnar vyslal oheň na lukostřelce, ale Sar Sadon kouzlo odvrátil proti hradní bráně. Brána začala hořet. Mezitím obři přistavili obléhací věže a nepřátelé vylezli na hradby. Nyní se strhla bitva uvnitř hradu. Vojáci Sar Sadona byli v několika násobné přesile. Naodanší rytíři bojovali jako lvi. Eroil viděl, že prohrávají. Zbývalo mu jen asi pět set mužů. Najednou branou vešel Sar Sadon. Zabíjel Naodanské bojovníky ohromnou silou. V tom se na obloze objevil Eroneli, který za sebou vedl gryfy ze severu a draky z jihu. Pod nimi běželi kentauři z východu. Zaútočili na bojovníky Sar Sadona. Draci rozpoutali nezměrný požár, gryfové útočili drápy ostrými jako dýky a kentauři stříleli šípy z nejtvrdší oceli. Sar Sadon se však nehodlal vzdát. Bojoval až do posledního konce. Zbytky jeho armády se rozutekly a on zůstal na bitevním poli jen s hrstkou věrných. Jeho věrní i on sám zahodili zbraně, ale i přesto ovládali magii. Odzbrojili všechny bojovníky, kteří byli okolo nich. Draci je obestoupili a chtěli je zničit. Eroneli však promluvil: ,,Nezabíjejme je, nechme je žít. Co s nimi má být ať rozhodne Nejvyšší vládce." Všechny oslepilo silné světlo. Když poté otevřeli oči, byl Sar Sadon mrtev, ale jeho věrní žili. Naodanští králové je vyhnali ze země. Bylo po bitvě. Draci, gryfové i kentauři se vrátili do svých zemí. Za několik dní odpluli králové, Eroil, Lotnar a Ejtari na ostrov Un Andar. Zřícenina královského hradu byla znovu postavena v nádherný hrad. Ejtari pocházela z královského rodu a v tento den byla korunována královnou Un Andaru. Při korunovaci dostala přízvisko Zaram (hvězda). Ejtari Zaram vládla Un Andaru moudře a spravedlivě.